Nejznámější prameny

Amandka

Je prvním upraveným pramenem. Jeho původní název zněl Bublavý, protože s hlasitým bubláním vyvěral na povrch severního úpatí Malé Kamenné. Koncem 18. století byl přejmenován na Amandku, název je odvozen od jména mužského člena rodiny Serenyiů, Amanda.

Vincentka

Je nejznámějším luhačovickým pramenem, jeho původní název byl Hlavní. Za to vděčí zřejmě také tomu, že je jediným místním pramenem, který se plní a rozváží po celém republice. Pramen vyvěrá za kolonádou, pod úpatím Velké Kamenné, a je jímán v osmimetrové studni přímo v luhačovickém pískovci. Byl znám odnepaměti a už v 17. století se oněm psalo jako o Hlavním pramenu. V roce 1879 byl obezděn a zastřešen, později byl nad ním zřízen pavilón ve tvaru kaple, na jejíž stěně byl nápis "nemocnému k útěše, zdravému k potěše". Koncem 18. století dostal název Vincentka. V polovině 19. století byla k pavilónu přistavěna další budova, v níž byla zřízena plnírna minerální vody a skladiště láhví. Původní pramen měl poměrně mělké jímání, proto byl mnohokrát upravován (v letech 1907, 1927-1928, 1930-1935), někdy se střídavým úspěchem. Při výstavbě nové kolonády byla postavena vznosná hala Vincentky, kam byl její pramen sveden k působivě upravené kašně a k výdejnímu pultu. Voda z pramene se používá k pitné léčbě, převážná většina se však plní do lahví. Má zvýšený obsah kyseliny metaborité a iontů fluóru a barya. Vydatnost pramene činí 13 l/min.

Ottovka

Je třetím nejznámějším pramenem. V roce 1929 byl nedaleko jejího skutečného vývěru postaven kruhový pavilón, který se stal základem pro grafický symbol luhačovických lázní. Pramen vyvěrá z puklin pískovce na pravém břehu Horní Olšavy. Pramen vytékal původně volně, teprve v roce 1905 byl zachycen v kamenném sklepení. K dalším úpravám došlo v letech 1929 a 1939, kdy byla postavena klenutá kamenná jeskyně uzavřená mřížovou bránou. Od roku 1937 vytéká Ottovka neustále v malé výtokové kašně nad tenisovými kurty a je přístupná veřejnosti bez omezení. Pacientům se voda podává k pitné léčbě u výtokového pultu v kruhovém pavilónu. Má zvýšený obsah jódu, železa, kyseliny metaborité a některých stopových prvků. Její průměrná vydatnost činí 3 l/min.

Aloiska

Patří k nejstarším minerálním pramenům. Vyvěrá v parku nad Bílou čtvrtí. Byla známá již v roce 1770, k pitné léčbě se jí začalo užívat až ve dvacátých letech 19. století. Původní název pramene byl Lesní pramen nebo Pramen v hoře. V roce 1830 byl kolem studánky postaven dřevěný pavilón a pramen získal dnešní jméno, Aloiska. V roce 1904 muselo být provedeno opětovné zachycení pramene. Minerální voda tohoto pramene se několik let plnila do láhví. Z důvodu silného poklesu vydatnosti pramene byl v letech 1929 – 1930 pramen zrušen a zachycen znovu. V 70. letech minulého století byla naplánována výstavba velkého pavilónu s kolonádou, ta se však neuskutečnila. Aloiska se užívá k pitné léčbě, má zvýšený obsah jódu, železa, kyseliny metaborité a některých stopových prvků. Průměrná vydatnost pramene je 3 l/min.

Pramen Dr. Šťastného

Byl nazván po luhačovickém rodákovi, lékaři Františku Šťastném. Vyvěrá v blízkosti Lázeňského divadla. Začátkem 2. století tu byla vykopána studna Janovka a koncem roku 1929 bylo v jejím dně proveden zkušební vrt, při kterém vyrazil mohutný proud vody, stříkající do výšky 20 metrů. Tento gejzír se stal evropskou senzací a byl od něj odvozen i původní název pramene, Gejzír. Brzy se však ukázalo, že gejzíry vody snižují hladiny a vydatnost ostatních pramenů, proto byla provedena regulace výtoku pramene. Regulaci pramene silně ovlivňovaly pramenné plyny, které způsobovaly opakující se erupce pramene. Po posledním výbuchu byl v roce 1963 pramen uzavřen. Opětovně navrtán byl v roce 1967 a od té doby jeho voda osvěžuje návštěvníky lázní. Voda má zvýšený obsah kyseliny metaborité, fluóru, jódu, lithia a barya. Jeho výtok je regulován tak, aby vytékalo 5 l/min.

Elektra I 

Je nejkoncentrovanějším minerálním pramenem. Vytékal nejdříve v původním řečišti Horní Olšavy, v místech tehdejší elektrárny. V letech 1908 – 1910 byl pramen vykopán a vyzděn, definitivní úprava proběhla v letech 1938 – 1939. Při výkopu studny byly v hloubce 9 m nalezeny zvířecí kosti, parohy, dutý kmen a stopy po ohništi. Stáří těchto pozůstatků odhadli archeologové na 30 000 let. V letech 1934 – 1937 sloužil pramen k pitné léčbě. Pro vysoký obsah nerostů se z vody vyráběly zřídelní soli, které se prodávaly v drogeriích a sloužily k přípravě domácích inhalací. V současné době se tato kyselka využívá pro inhalační léčbu a uhličité koupele. Má zvýšený obsah kyseliny metaborité, jódu a lithia, průměrná vydatnost pramene činí 14 l/min. Dvojčetem pramene je Elektra II s vydatností pramene 15 – 20 l/min. Dosud nemá využití, ale je vhodný k uhličitým koupelím.

Добро пожаловать
в Пансионат «Loretа»